Telefon, kterému řeknu, co potřebuju

Můj trenér dodnes nemá smartphone. Používá tlačítkový telefon, hlavně na volání a SMS. Přesto si ode mě pravidelně půjčuje iPhone se slovy:

„Pane Šíma, zapněte mi tu ejaj.“

Otevřu mu ChatGPT v hlasovém režimu a on si začne povídat.

Ptá se na všechno možné. Zajímají ho hudební skupiny, informace o lidech a firmách nebo třeba doprava z Prahy do Brna po D1. Prostě řekne, co ho zajímá, a pokračuje v rozhovoru. Jakou odpověď na konkrétní dopravní situaci dostane, je samostatná věc. Zaujalo mě hlavně to, jak přirozeně s telefonem komunikuje.

Když jsme se o tom bavili, říkal mi, že právě tahle aplikace by pro něj byla důvodem si smartphone pořídit. Vedle ní by využil banku a navigaci. Měl docela konkrétní představu, k čemu by mu takový telefon byl.

Přijde mi to jako zajímavý postřeh pro každého, kdo navrhuje software. Člověk, který si dosud vystačil s tlačítkovým telefonem, si našel cestu k AI přes obyčejný rozhovor. Nemusel se kvůli tomu naučit formulovat nějaké speciální prompty. Měl otázku a vyslovil ji.

A mě při tom napadlo, jak by vypadal telefon, ve kterém je rozhovor s AI hlavním způsobem ovládání. Řeknu, co potřebuju, a zařízení mi pomůže až k výsledku. Přirozeně česky, napříč tím, co v něm běžně používám.

Siri už část téhle představy umí

Při takové úvaze se samozřejmě nabízí Siri. Hlasové spouštění úloh má Apple už dlouho. Přes Zkratky lze spojit i několik kroků: spustit navigaci, poslat někomu čas příjezdu a pustit podcast. Apple takový postup popisuje přímo ve své dokumentaci Zkratek.

Nová Siri AI jde dál. Apple ji začal vydávat 14. září 2026 s iOS 27 jako betu v angličtině. Popisuje práci s osobním kontextem, porozumění obsahu obrazovky a navazující akce napříč aplikacemi. Uvádí například dohledání receptu z e-mailu podle předchozí konverzace a přidání surovin do Připomínek. Oznámení Siri AI.

To už má k mojí představě hodně blízko. Jen je potřeba rozumět tomu, kudy vede hranice. Aplikace zpřístupňují konkrétní data a činnosti přes App Intents a podporovaná schémata. Siri tak dostává popsané, co aplikace umí a jak danou akci vyvolat. Z toho neplyne univerzální schopnost ovládat každou funkci libovolné aplikace. Apple: jak aplikace zpřístupňují své možnosti Siri.

Pro zkušenost mého trenéra je podstatná i dostupnost. K datu publikace, 1. října 2026, nová Siri AI není na iPhonu oficiálně dostupná v EU a nepodporuje češtinu. To se týká této nové verze, nikoli celé Siri nebo všech funkcí Apple Intelligence. Aktuální dostupnost Siri AI.

Existuje také Voice Control, přes které člověk hlasem zadává klepnutí, posunutí nebo psaní. Tam dál řídí jednotlivé kroky. Mě zajímá možnost předat zařízení celý záměr a nechat ho, aby potřebný postup sestavilo a provedlo.

Omarchy připravuje počítač pro agenty

Podobný směr vidím i u Omarchy, linuxové distribuce od Davida Heinemeiera Hanssona, známého jako DHH. S AI agenty počítá přímo při návrhu prostředí. Uživatel si může vybrat výchozího agenta a systém mu dává připravené znalosti pro úpravy konfigurace, lišty nebo vzhledu. Manuál AI v Omarchy.

Zajímavé je společné příkazové rozhraní. Zpřístupňuje vnitřní nástroje systému, včetně nastavení, aktualizací a diagnostiky. Agent tak může pracovat s konkrétními funkcemi počítače a podle zadání měnit jeho prostředí. Dokumentace tenhle způsob použití výslovně zmiňuje. Omarchy CLI.

Tohle mi dává smysl pod označením AI-first systém: počítač připravený na to, že v něm bude za člověka část práce dělat agent. Dostane přístup k nástrojům a kontext, jak s nimi zacházet. Člověk může zadávat, jak má jeho pracovní prostředí fungovat.

Samotné Omarchy se dál běžně ovládá přes klávesové zkratky a nabídky. Jeho manuál také označuje skill pro úpravy systému za experimentální. Beru ho tedy jako konkrétní příklad prostředí otevřeného práci agentů, jehož možnosti se dál vyvíjejí. Ovládání Omarchy, možnosti a omezení skillu.

Ten princip bych si uměl představit i v telefonu. Systém od začátku navržený tak, aby AI rozuměla jeho možnostem a mohla je používat pro člověka.

AI jako první místo, kam se obrátím

Na zkušenosti s trenérem je ještě jeden důležitý detail. Nejdřív mě požádá, abych mu hlasový režim zapnul. K samotnému rozhovoru už mě nepotřebuje. Ten první krok ale pořád obstarávám já.

Siri ukazuje, že asistenta můžeme vyvolat přímo ze systému. Omarchy zase ukazuje, jak mu připravit prostředí pro skutečnou práci. Zajímá mě, co se stane, když se podobné principy dotáhnou do každodenní zkušenosti člověka, který nechce studovat ovládání aplikací.

Představuju si, že běžný úkol začnu prostě tím, co potřebuju. Třeba popíšu cestu do Brna, doptám se na provoz a navážu navigací. Zařízení udrží souvislost, podle potřeby se zeptá a ukáže výsledek. Jednotlivé části už existují. Pro mě je podstatné, aby z nich vznikl spolehlivý celek dostupný v jazyce člověka, který ho používá.

Pod tím vším můžou dál fungovat mapy, zprávy, kontakty a další aplikace. AI by byla hlavní cestou k jejich možnostem. Člověk by mohl běžnou práci začínat rozhovorem a podle situace plynule přejít k obrazovce.

Co může přinést zařízení od OpenAI

A tady mě napadá souvislost s hardwarem, na kterém pracuje OpenAI společně s týmem kolem Jonyho Ivea.

OpenAI v roce 2025 oznámilo spojení s týmem io a spolupráci s Ivem a jeho studiem LoveFrom. Už v tom oznámení vycházeli z myšlenky, že nové schopnosti AI používáme přes tradiční produkty a rozhraní. Dopis Sama Altmana a Jonyho Ivea. V srpnu 2026 pak OpenAI výslovně zahrnulo zařízení navržená kolem AI do své strategie propojeného vývoje technologií a produktů.

Možná právě podobná změna ovládání stojí za smyslem takového zařízení. Co když má vzniknout osobní přístroj, u kterého se od začátku počítá s tím, že hlavní způsob komunikace bude přes AI? Člověk řekne, co potřebuje, a hardware i software jsou společně navržené kolem téhle zkušenosti.

Může z toho vyrůst nová generace telefonu? Nebo přístroj, který převezme část jeho dnešní role a časem si pro něj najdeme jiné jméno?

Tohle je moje úvaha. Z uvedených oznámení nelze vyvozovat, že OpenAI připravuje telefon, že bude mít displej nebo že bude umět ovládat všechny služby. Přijde mi ale přirozené se ptát, jak by osobní zařízení vypadalo, kdyby jeho návrh začínal možnostmi AI a potřebami člověka.

Právě to je pro mě na tom zajímavé: jestli se může změnit výchozí způsob používání. Vezmu zařízení do ruky, řeknu mu, co chci zařídit, a ono mi s tím pomůže.

Displej má pořád svoje místo

V mojí představě by displej pořád měl důležité místo. Na fotky a videa se chci dívat. U mapy chci vidět trasu. Při čtení delšího textu se potřebuju vracet k jednotlivým místům. A někdy je klepnutí na tlačítko nejrychlejší způsob, jak něco udělat.

Hlas a obrazovka se můžou dobře doplňovat. Řeknu, co hledám, a zařízení mi to ukáže. Připravím hlasem nějakou akci a před dokončením si prohlédnu její podobu. Když se mluvení nehodí, stejný požadavek napíšu.

Přemýšlím u toho i o lidech, kteří hůř vidí, obtížně se trefují do malých prvků nebo se v aplikacích nevyznají. Pro některé starší lidi může být rozhovor přirozenější než hledání správné položky v nabídce. Jinému člověku naopak vyhovuje text nebo dotyk. Dobré zařízení by mu mělo nechat možnost volby.

Z jednoho rozhovoru s trenérem nechci dělat závěr o všech uživatelích. Ukázal mi ale cestu k technologii, kterou bych při pohledu jen vlastníma očima snadno přehlédl. Já se běžně učím ovládat nové aplikace. On se rovnou pustil do rozhovoru o věcech, které ho zajímají.

Co to mění při návrhu softwaru

Jako člověku, který software staví, mi z toho vychází další otázka: co musí aplikace umět, aby s ní za uživatele mohlo pracovat takové rozhraní?

Potřebuje mít srozumitelné funkce, umět přijmout zadání a vrátit jasný výsledek. Siri a Omarchy k tomu přistupují různě, ale v obou případech vidím význam připravených nástrojů a dobře popsaných možností. Za rozhovorem musí být software, který skutečně vykoná požadovanou práci.

Stejně důležitá bude uživatelská zkušenost během té práce. Kdy se systém doptá? Co ukáže na displeji? Jak poznám, že už něco provedl? U objednávky bych chtěl před potvrzením vidět obsah, cenu a místo doručení. Když něco selže, potřebuju vědět, jak můžu pokračovat.

Tohle všechno jsou rozhodnutí o UI a UX. Patří k nim návrh rozhovoru, návaznosti akcí a způsobu, jak člověku průběžně ukazovat stav. Na jejich kvalitě by stálo, jestli se takové zařízení používá snadno.

O AI často přemýšlím z pohledu vývoje: jak s ní rychleji postavit software a řídit práci. Tenhle rozhovor mi připomněl, jak výrazně může změnit i druhou stranu — způsob, jakým lidé hotový software používají.